Znáte ten pocit nadšení z činnosti, kterou jste právě objevili? Přesně ten jsem zažila jako malá při setkání s fotografií a dodnes se mě drží. Začínala jsem s analogovým Zenitem na kinofilm, později jsem si našetřila na první digitální zrcadlovku, tu časem nahradila bezrcadlovka. Na střední škole jsem byla ta „holka s foťákem“, protože jsem zrcadlovku s sebou nosila denně i do školy a na vysoké jsem kvůli focení vynechávala přednášky. V současné době mě fotoaparát provází životem více než 15 let a věřím, že ještě dlouho bude.

Od dětství jsem ráda tvořila a měla jsem to štěstí, že jsem mohla studovat na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Tam se moje láska k umění, designu a řemeslu ještě více prohloubila. A protože mě zajímala i historie, navázala jsem vysokoškolským studiem Dějin umění na Karlově Univerzitě. Moje výtvarné a kunsthistorické vzdělání je něco, co mě i při focení ovlivňuje. Nevnímám se pouze jako fotografku, ale především jako výtvarnici. Kromě focení se věnuji i dalším uměleckým disciplínám, mimo jiné malbě akvarelem. Vedle psů mám zkušenost i s focením lidí, produktů, eventů nebo svateb. Největší radost mi ale dělá focení psů, proto se na tento typ fotografie specializuji. Ohledně fotografie si neustále rozšiřuji obzory a to i v žánrech, kterým se nevěnuji. Čerpat inspiraci mimo svůj „rybníček“ , je pro mě obohacující a inspirativní.

Psi jsou součástí mého života už od dětství, baví mě je pozorovat, vzdělávat se o nich a být v jejich přítomnosti. Vždy mě zajímala psí komunikace a řeč těla, proto jsem se už v roce 2010 účastnila přednášky Turid Rugaas o konejšivých signálech.  Za ty roky jsem si psí řeč docela „nakoukala“ a umím ji celkem obstojně číst. I díky tomu při focení dokážu vyhodnotit situaci a netlačím psa do ničeho, co mu už není příjemné.

Líbí se vám můj přístup? Ozvěte se mi, moc ráda před objektivem potkám i vašeho pejska.